„Jen několik rybářských spolků se může pochlubit tím, že byly založeny již koncem 19. století a prošly celým 20. stoletím s přechodem do století 21…“
V roce 1892 byl 13ti mladoboleslavskými občany založen spolek s názvem První rybářský spolek na řece Jizeře a jejich přítocích. Jeho hlavním posláním bylo sdružovat zájemce o rybolov v souladu s požadavky rybářského zákona z 9. května 1883, podle něhož lov ryb mohl provádět jen ten, kdo vlastnil rybářský lístek. Uvedený zákon, i když byl v mnohém nedokonalý, zrušil volný rybolov, zavedl ochranu ryb v době hájení, tření, stanovil nejmenší lovné míry a zakázal některé způsoby lovu, dosud běžně používané.
V dalších letech se počet členů Prvního rybářského spolku v Mladé Boleslavi stále zvyšoval, i když tehdy nebylo rybaření záležitostí dostupnou komukoliv. Zejména finanční nároky ovlivňovaly složení členstva, pocházejícího převážně ze středních a majetných vrstev. Například v roce 1893 bylo jen 71 členů. Vedení klubu tvořili téměř výhradně živnostníci a majetnější občané zapálení pro rybářství. Toto mělo přirozeně za následek vnitřní nejednotnost a silný tlak směrem k sjednocení spolkových řádů s cílem dosáhnout pro všechny organizované rybáře stejných práv a povinností.
Přes uvedené skutečnosti, které byly odrazem státního a společenského zřízení Rakouska-Uherska a později Československa vykonal První rybářský spolek v Mladé Boleslavi průkopnickou práci na poli sportovního rybářství. Záslužná byla jeho činnost zarybňovací, úsilí o ochranu životního prostředí především vodních toků a boj o získání, udržení a nájmy revírů od jejich veřejných a soukromých držitelů, kteří často využívali 
svého postavení a požadovali vysoké finanční částky za prodej nebo pronájem práva rybolovu. Vedle nesporných zásluh o hospodaření má spolek zásluhu i na založení rybářských spolků v Mnichově Hradišti, Benátkách nad Jizerou, Bakově nad Jizerou, v Kolíně a na vzniku Poříčního svazu na řece Jizeře.
Výrazná změna nastala v roce 1952, kdy nový Zákon o rybářství nastolil kvalitně novou situaci zestátněním rybolovných práv na tekoucích vodách vytvořením rybářských revírů. O 11 let později byl upraven tak, že výkon rybářského práva stát přenechává bezplatně rybářským svazům. Stát svěřil rybářské revíry do trvalého bezplatného užívání rybářským organizacím.
V posledních desetiletích prodělala naše místní organizace ČRS rychlý rozmach, neboť se změnil, stejně jako v celé společnosti, životní styl. Je důležité, aby každému z nás záleželo na naší MO a byli jsme akceschopní a finančně zajištění. K tomu přispívá i současná činnost členů místní organizace i těch, kteří se na práci pro organizaci podílejí, samozřejmě i práce členů výboru MO.
Zaznamenal Jan Bačina, předseda MO
Historie o řece Jizeře
Zjistit původ jména jest nejenom obtížné, nýbrž nemožné. Zlomky zachované v pramenech historických sice napovídají, ale nepotvrzují nic přesvědčivého. Tvrzení, že jméno řeky přijali Slované od Keltů, ponechávám hádankám. Frankové používali jméno Iser, Bavoři Isar a Frízové Jizer. Dokonce se tvrdí, že základ je ve staroindičtině a znamená rychlý.
Dlouho trvající spory o místě vzniku řeky ukončeny v roce 1845, kdy byl pravým uznán pramen na straně polské, ten náš je na hoře Smrk v nadmořské výšce asi 1000 m. Délka řeky se páčí na 164 km. Z počátku dravá, charakteru bystřinného, se mění v mírný spád až s klidnými úseky. Svoji pouť po přibrání sedmi přítoků na levé straně a dvaceti na pravé straně končí v Toušeni, kde ji pohlcuje Labe.
Řeka sama o sobě rybnatá, na horním toku obývaná pstruhy, lipany i zavlečenými siveny americkými. Tam, kde břehy již roubeny křovím či travnatými lučinami, pestrost ryb hojná, ač ne, jak dříve bývalo. Václav Rudolf udává v roku 1910 „ štik za den 15 kusů, přes 3 kg“. Zajímavo jest, že ač v době věku sedmnáctého lososi bývali hojní v celém Polabí, Jizeře se vyhýbali. Prý pro hojnost zlata a drahých kamenů.
V dobách historických snad ona řeka uváděna ve vpádu Franků po roce 805, kde svedena bitva a poprvé uváděn vůdce Čechů Gorivej /asi Bořivoj/. Dále se uvádí, že 3. června 1468 Jindřich z Michalovic postupně porazil křižáky se selskou domobranou na soutoku řeky Jizery a Labuňky.
Jizera, vážení, je klenot mezi řekami. Mimořádná řeka. Unikát. Přítoků nemá mnoho, není na ně však odkázaná. Odvádí sice vodu z jarního tání a náhlých přívalových dešťů, kdy jsou zaznamenány i povodně. Ale hlavně bere vodu z hlubokých pramenů, které ze štěrkopískového podloží křišťálově čisté vyvěrají přímo do říčního koryta. Od Kozákova přes Turnov, Mladou Boleslav až ke Káranému.
Zaznamenal Jan Bačina, předseda MO